Žánr pohádek to nemá v poslední době jednoduché. Jako by nestačil Zdeněk Troška, i přívaly trojrozměrných bezobsažných titulů ze zámoří udělaly své. Naštěstí se najdou i světlé výjimky.
Stačí se podívat na takovou Saxánu a hned máte jasno, co se děje: příběh vystřídala samoúčelná onanie nad nejmodernějšími triky za obrovské peníze. A pokud už se něco takového filmařům vyhne z důvodu nedostatku financí, pak mají tendenci ze všeho vyrobit komedii, která je ale ve výsledku spíše trapná než vtipná.
Proto jako zjevení působí kus, kterému se podařilo vystříhat se těchto nástrah. Ne, že by zde triky nebyly, ale používá se jich z rozmyslem, jako s příslovečným šafránem. O to větší pak mají účinek a k navození té správné atmosféry poslouží daleko lépe stará dobrá kostýmní práce a dobrý výběr lokací.
Základ pohádky, ostatně jako kteréhokoli jiného filmu, leží v kvalitním příběhu. Ani zde nelze nic vytknout. V první třetině to sice vypadá jako naprosto klasická pohádka bez sebemenší špetky invence, ale to se jako mávnutím kouzelného proutku změní a rázem tu máme příběhy dva.
Ostatně lehká modernizace žánru se zde projevuje v mnoha detailech. Pochvalu zaslouží zejména kostým hlavní postavy: dětem může Libuška Šafránková připadat jako hodná čarodějnice, ale odrostlejším už jako hippiesačka ustrnulá myslí i vzhledem na konci šedesátých let.
A nechybí ani nezbytné morální ponaučení (samozřejmě podané nenásilnou formou) a také onen pohádkový souboj dobra se zlem. Česká televize měla tentokrát při výběru autorů šťastnou ruku a může tak dokázat, že klasická česká pohádka není naštěstí mrtvá, byť se o to mnozí usilovně snaží. Jako titul na Štědrý večer je to více než dobrá volba a neztratí se ani v kinech, zvláště v porovnání se zahraniční pohádkovou konkurencí.
Ondřej Pohl
Jak to mám stáhnout